Jak usnadnit adaptaci dvouletých dětí v MŠ?

Do mateřských škol je v posledních 5 letech dle dat MŠMT přijímáno stále více dětí mladších tří let. Vzdělávání dvouletých je zcela odlišné od vzdělávání dětí starších a má svá specifika. Dítě, které dosud bylo pouze v péči matky či rodinných příslušníků, nastupuje poprvé do předškolního vzdělávání a vstupuje do kolektivního zařízení. Pro dítě i pro jeho rodiče je to zásadní životní změna, a tak se rodiče často učitelů ptají, zda je možno usnadnit dětem vstup do mateřské školy a napomoci tomu, aby adaptace dítěte byla co nejsnazší.

Adaptace je proces, při němž se dítě dostává do naprosto nové sociální role, z role maminčina děťátka se stává žákem mateřské školy. Tato proměna může mít mnohá úskalí, která si rodiče ani nemusí uvědomovat. Proto, aby adaptace probíhala zdárně, je třeba znát a řídit se určitými pravidly mezi mateřskou školou a rodiči.

Vzájemná komunikace je základ

Základem je bezesporu oboustranná aktivní komunikace. Mezi školou a rodiči je učitel důležitý spojovací článek, a proto je velmi vhodné spolu mluvit často, nezamlčovat žádné důležité aspekty, které se během adaptace dějí. Učitel musí být připraven na mnoho otázek, které nové rodiče budou trápit, protože doba, kdy oni sami navštěvovali mateřskou školu, se změnila a také vzdělávání v mateřské škole prošlo určitým vývojem.

Učitel si může vytvořit i jednoduchý dotazník, kde budou důležité dotazy, které se dítěte týkají. Pokud rodič pravdivě a svědomitě dotazník vyplní, usnadní následně adaptaci i navazující práci s dítětem v mateřské škole. Dotazník může zjišťovat osobní informace, např. jak rodiče dítě oslovují a jak si přejí, aby dítě bylo oslovováno v mateřské škole.

Důležité jsou otázky, které se týkají udržování čistoty. Jestli dítě zvládá a jakým způsobem vykonává svoji potřebu – zda nosí pleny, hlásí potřebu / nehlásí, chodí na nočník nebo již na WC. Dobré je předem také znát stravovací návyky dítěte. Zda se zvládne samostatně najíst lžící, dokáže v ruce držet pečivo a ukusovat u něj. Zda je dítě alergické na nějakou potravinu, co je z pokrmů u dítěte oblíbené a co dítě odmítá jíst. Důležitá je celková úroveň sebeobsluhy dítěte. Zda si dítě zvládá obouvat bačkorky a oblékat tepláky a na jaké úrovni je jeho samostatnost při vlastní sebeobsluze.

Veškeré tyto informace pomohou utvořit si obrázek o dítěti a také o tom, jakou péči bude vyžadovat v mateřské škole. Čím více toho o dítěti víme, tím lépe. Vhodné je rodiče ujistit, že dotazník je ryze soukromý, údaje jsou využity pouze ve prospěch dítěte, pro vnitřní potřebu učitelů z dané třídy.

Průběžně s rodiči komunikujeme ideálně přímo slovně, pakliže to denní situace na třídě dovolí. V případě že se s rodiči míjíme, je vhodné domluvit si, jakým způsobem budou předávány informace – telefonicky, e-mailem či jimi pověřené osobě (např. prarodiči).

Rozloučení rituálem

Rodičům jako základ pro bezproblémovou adaptaci radíme, aby dítě bylo schopné zůstat po určitou dobu i s jinou osobou než je matka či otec. V daném případě to může být např. prarodič, příbuzný, důvěrný známý rodiny apod. To usnadní přechod pro dítě od rodiče k dosud neznámé osobě – učitelce a chůvě v MŠ. Dále rodičům radíme, aby si s dítětem domluvily společný rituál na loučení. Je vhodné, aby se dítě dostatečně rozloučilo s rodičem v šatně a bylo připraveno od rodiče odejít, odpoutat se po otevření dveří třídy.

Co je absolutně vyloučeno? Odebírat dítě z rodičovské náruče násilím, pokud se dítě od rodiče odmítá odpoutat. To renomovaní psychologové považují za velmi nežádoucí a může to poškodit křehkou dětskou psychiku.

Dále doporučujeme rodičům, aby v každém případě byli k dítěti upřímní a nikdy mu nelhali. To se týká především planých slibů, kdy rodiče slibují, že pro dítě přijdou brzy (po obědě), i když ví, že budou v zaměstnání. Také je nutno rodiče připravit na to, že zvykání na mateřskou školu nemusí probíhat vždy jednoduše, a proto je taktéž vhodné dobu pobytu ve školce rozfázovat. Tedy, že postupně prodlužujeme dobu, kdy je dítě ve školce bez přítomnosti rodiče. Tento postup se hodí se zejména v případech, že si dítě hodně obtížně zvyká na prostředí MŠ. Zpočátku dítě pobývá ve školce jen dvě hodinky, např. do dopolední svačiny, poté odchází domů. Dobu pobytu postupně prodlužujeme, třeba jen po půlhodinkách.

Obecně platí, že takto malé děti by v mateřské škole měly pobývat po nezbytně nutnou dobu. I u dítěte, které zvládá obecně adaptaci bez větších potíží, by mělo platit, že rodiče využívají tzv. celodenní pobyt s plnou provozní dobou třídy pouze v potřebných případech. Dítě by nemělo chodit do spojovacích tříd brzy ráno či později odpoledne, mimo svou kmenovou třídu.

Rodiče by před nástupem do MŠ měli být seznámeni s provozní dobou třídy a měl by jim být doporučen přiměřený čas pobytu dítěte v MŠ. Především první dva až tři měsíce by rodiče měli být časově flexibilní, do vyzvedávání a přivádění dítěte případně zapojit i jiné blízké příbuzné – např. prarodiče.

Co můžeme při adaptaci očekávat?

Každé dítě je osobnost a každé dítě na nepřítomnost rodiče reaguje jinak. Mohou se objevit záchvaty pláče, anebo například vzteku. Vždy je nutné ze strany učitele vyhodnotit, zda je situace až tak vyhrocená, aby bylo nutno volat rodiče pro dřívější odchod dítěte domů.

Jednou z těchto situací je stav afektu, při níž dítě přestává reagovat na jakoukoliv osobu, která se k němu přibližuje a nereaguje na žádnou techniku odstranění afektu (odvrácení pozornosti, usměrnění dechu, napití, atd.), při pláči se dostává do stavu, že jeho pláč vyvolává zvracení nebo dochází k omezenému dechu a dítě mění barvu. V tento moment je nutné jednat neodkladně a ihned volat rodiče. Při této situaci totiž hrozí, že si dítě odnáší zážitek ze školky spojený s pocitem nepohodlí, strachu a obavy, což může negativně poznamenat i další docházku do mateřské školy.

Pokud je dítě smutné či plačtivé, tak je vhodné zkusit jej zabavit. Můžeme nabídnout věku a dovednostem dítěte přiměřenou formu společné hry, u které se dítě zabaví (např. společná stavba z kostek, společné posílání autíčka po dráze). Jinou možností je nabídnout dítěti nějakou hračku, která odvede jeho pozornost jiným směrem. Vždy je nutné vyzkoušet, na kterou variantu dítě nejlépe reaguje. Postupně bude dítě adaptované na prostředí MŠ, ale může odmítat zapojení do činností. Dítě zkusíme motivovat, podporovat, ale vždy respektujeme rozhodnutí dítěte a nenutíme do činnosti, kterou odmítá.

Pravidla a zase ta pravidla

Pravidla nastavujeme v momentě, kdy je většina dětí adaptovaná na nové prostředí. Pro práci s nejmenšími se osvědčují jednoduché obrázkové piktogramy, které jsou dětem stále na očích. Taktéž volíme zjednodušení pravidel a menší počet pravidel. Při práci s takto malými dětmi je nutné vždy počítat s tím, že se s pravidly sžijí postupně a je nutné je často opakovat a připomínat. Pro vyvození pravidel využíváme především scénky, pohádky, říkanky, písničky a maňásky. Tato forma je dětem blízká a budou jí věnovat největší pozornost.

Chůva – neocenitelný partner ve vzdělávání

Při vzdělávání dvouletých dětí v mateřské škole se dozajista neobejdeme bez pomoci chůvy. Přítomnost další osoby je zcela žádoucí a další ruce jsou skutečně potřeba. Chůva nám umožňuje zaměřit se především na vzdělávání dětí, protože její hlavní náplní práce je péče o děti - starost o sebeobsluhu dítěte a starost o jejich biologické potřeby.

Chůva nám pomáhá při cvičení, kdy se zapojí do předvádění pohybů či individuální pomoci dětem. Ve vzdělávání dětí se zapojí organizačně – v rámci vzdělávacího procesu, ale také s přípravou či úklidem pomůcek. Chůva se osvědčí i při vzdělávací činnosti v situaci, kdy chceme pracovat s dětmi v několika skupinách. Chůva „představuje další oči“, které sledují dítě při všech činnostech spolu s učitelem, aby byla zajištěna bezpečnost dětí, ale může pomoci učiteli se svými poznatky o dítěti např. při diagnostice dítěte.

Co se ještě hodí vědět

Někdy se jako problematický aspekt ve vzdělávání dětí mladších tří let jeví změny a přesuny. Děti, které si sotva zvykly na to, že jdou z matčiny náruče do školní třídy, se mají podřídit během dne dalším změnám. Těmi například myslíme přechod ze třídy do šatny před vycházkou nebo před pobytem na zahradě. Tato situace často mnoho dětí znejistí.

Ve své nezralé psychické vyspělosti si dítě nedokáže vysvětlit, že v šatně, kde předtím byla maminka, najednou není a dokonce jej bereme někam pryč, mimo třídu. Na to děti mohou reagovat negativně, odmítavě i pláčem. Je proto vhodné děti uklidnit a najít si způsob, aby pochopily, že se maminka vrátí a dítě vždy najde.

Mnohdy stačí málo, aby se dítě uklidnilo a našlo svou jistotu v nové situaci. Například nakreslíme na lepicí papírek srdíčko s nápisem „zahrada“, které nalepíme na dveře šatny. Dětem vysvětlíme, že je to vzkaz pro maminky, aby věděly, kde společně jsme, až pro děti přijdou. To často pomůže děti uklidnit natolik, že na zahradu odcházejí bez obav. Z počátku však bývají přesuny hodně problematické a je nutno počítat, že nějaký čas se bez „muziky“ neobejdeme. I tyto emociálně vypjaté situace musíme zvládnout v klidu, s rozvahou.

Stravování a doba jídla je další faktor, který může děti stresovat. Jednak z důvodu, že se stravuje jinde, než dosud bylo zvyklé. Dále může sehrát roli i to, jakým způsobem bylo dítě zvyklé přijímat potravu. Pokud je dítě krmeno, někdy dokonce z láhve, a náhle má v mateřské škole jíst samo s pomocí lžíce, tak může stravu začít odmítat. Také to, jakým způsobem mu bylo jídlo doma servírováno, je důležité. Pokud mělo dítě doma chléb nakrájen na dílky a najednou dostane čtvrtku chleba, kterou nikdy ani nedrželo v ruce, můžeme počítat s neúspěchem.

Ze zkušeností s dětmi dvouletými v MŠ je vhodné nabízet dětem vše, co máme k jídlu na jídelním lístku, ale vždy tak, aby si dítě mohlo vybrat ze dvou možností. Dítě si tak volí mezi suchým a namazaným pečivem. Pokud dítě zpočátku jí pouze suché pečivo a například pouze suché přílohy k obědu, nemůže nás to překvapovat. Tuto situaci tolerujeme, postupně ochutnávání zařadíme po zvládnutí adaptace.

I když stravování dvouletých dětí se v mateřské škole řídí stejnými pravidly jako stravování dětí od 3 let, je dobré spolupracovat aktivně se školní jídelnou. Starší batolata by neměla konzumovat celozrnné pečivo, většinou nemají ráda ani semínka na pečivu, mák, vícezrnné pečivo. Situace se dá řešit podáváním většího podílu bílého pečiva, ovoce a zeleninu krájet na menší kousky apod. Vždy se vyplatí komunikace mezi učiteli a kuchařkou. Učitelé nejlépe vědí, co děti v stravě odmítají, a mohou se s kuchyní na určitých úpravách stravy domluvit. Jídlo a stravování v mateřské škole nesmí u dětí vyvolávat obavy, nejistotu či dokonce strach.

Pokud však dítě v mateřské škole nepije, protože neumí pít z běžného hrnečku, je to obrovský problém, který je nutné řešit. Během praxe se v MŠ osvědčilo poprosit rodiče o vlastní hrníček (ideálně plastový, který můžeme snadno desinfikovat) z domu, do kterého budeme dítěti zpočátku nalévat pití. V počáteční fázi je možné tolerovat i hrnečky s pítkem nebo plastové láhve s uzávěrem na pití. Klasickým kojeneckým lahvím bychom se měli vyhnout především z důvodu hygienických, ale také z důvodu, že dudlík na láhvi by mohl negativně ovlivnit formování zubů u dítěte. Postupně lze přecházet na hrneček erární a až se zadaří, tak vlastní hrníček můžeme s povděkem vrátit rodičům domů.

Pár slov na závěr

Pro všechny pedagogy, které teprve cesta s dvouletými dětmi v MŠ čeká, jsou důležitá tři slova. To první je slovo čas. Nemůžeme čekat, že dvouleté dítě bude vyspělé stejně jako tříleté či starší dítě, a proto nám veškeré činnosti budou trvat mnohem déle, včetně aktivit sebeobslužných a pečujících. Je důležité se nevzdávat, mít pedagogický optimismus a dát dětem čas. Protože jedině tak, bude adaptace dětí úspěšná, klidná a pohodová pro ně i pro dospělé, ať již učitele nebo rodiče.

Druhé slovo je hra. Hra je v takto raném věku nejdůležitější činností dítěte. A pokud se nám bude dařit tvořit vzdělávací činnosti hravou formou, tak máme dozajista vyhráno.  A když všechno selže, tak tu máme osvědčené hry v kruhu typu „kolo, kolo, mlýnský“, do kterých se skutečně zapojí většina malých dětí.

Posledním slovem je pohádka. Pohádka je dítěti nejbližší, je to jedna z jeho jistot a něco, čemu dítě rozumí. Pohádkovou formou by měla být „opředena“ veškerá témata, která nás budou ve školním roce provázet v oblasti adaptace, pravidel, sebeobsluhy i poznávání světa.

Autorka článku: Mgr. Kateřina Kalábová