Poznejte Alenku a její rodinu aneb zábavné bádání s dětmi v praxi
Bádat s dětmi tvořivě a zajímavě, to je výzva! Objevovat fyzikální souvislosti a zákony lze pomoci příběhů o jedné rodině, kde se děti nikdy nenudí. Příběh se stává motivací pro experimenty a poznání světa. Zkusíte to spolu s Alenkou a její rodinou a kamarádem Toníkem?
V jednom městě, v jedné ulici stojí docela obyčejný dům. Takových, úplně stejných, byste na světě našli, anebo napočítali, mnoho. Je dvoupatrový, zelený, s červenou střechou, kolem domu je zahrádka. Vpředu květinová, vzadu zeleninová. Před domem stojí houpačka, vedle domu věšák na prádlo a za domem je pergola s posezením a stará kůlna plná zajímavých věci.
V tom domě s červenou střechou bydlí rodina Tománkova. Maminka Tománková, tatínek Tománek a jejich tři děti, Alenka, Honzík a Víteček. Alenka je nejstarší, už chodí do školy. Honzíkovi je šest roků a čeká ho zápis do první třídy. Nejmladší je Vítek. Jsou mu tři roky, a prvním rokem začal chodit do mateřské školy. Děti si často hrají venku za domem. Mají tam pískoviště, bednu s nářadím, auta, Alenka venkovní kuchyňku.
Kuchyňka se jí sice říká, ale není to malá hrací kuchyňka. Naopak - je to velká kuchyň. Alenka v ní má opravdové staré hrnce, pánvičky i sklenice, hrnky, lžíce, trychtýře, konvičky a další kuchyňské vybavení, které již maminka nepotřebuje. Alenka ráda „vaří“, ale protože je to velká holka ze základní školy, miluje různé pokusy a experimenty. Míchá lektvary z materiálů zahrady, sbírá různé květiny, bylinky, vyrábí plastelínu, vaří hliněné kuličky.
Alenčiny bratři chodívají k Alence „na návštěvu,“, ale jejich hlavním místem za domem je dílna s opravdovým nářadím. Mají zde ponk se svěrákem a kladívka, hřebíky, pilky, vlastní autodílnu a velký vozový park. V nákladních autech převážejí dřevěné špalíčky, písek, zeminu, spravují stroje.
Jak už jsme si řekli, za domem je také stará kůlna. V ní jsou odloženy různé zajímavé věci. Starý gauč, stůl, krabice, nafukovací člun, lavičky na zahradu, skříň po babičce s nevyužitým harampádím. Děti sem rády chodí, i když to maminka vidí nerada. Ve staré skříni jsou váhy po babičce, pletací příze, starý kočárek, síta, máselnice, přesýpací hodiny, provázky. Vždy se tam najde nějaká zajímavá věc, kterou je třeba prozkoumat.
Jednoho dne vklouzla Alenka do kůlny, otevřela skříň po babičce a zvědavě prohlížela obsah jednotlivých polic. Našla zde skleněný válec, který vypadal jako vysoká a úzká váza na květiny s podstavcem. Na jeho boku byly natištěné čárky. „Co to asi může být?“ myslela si Alenka.
Odpoledne, když přišel domů tatínek Tománek, zavedla ho do kůlny. Ukázala mu svůj objev. „Tatínku, nevíš, co to je?“ Tatínek se usmál a povídá: „Dobře si to prohlédni, a řekni, co si myslíš.“ Alenka přemýšlela nahlas: „Něco by tam šlo nalít, třeba voda, nebo mléko, mohla bych tam dát vysokou květinu, mohla bych tam nasypat kuličky, schovat tam kamínky, pendreky, nebo by to mohl být zásobník na špagety…“ Tatínek se usmál, a povídá: Maminka dneska koupila limonádu, bude ji třeba rozdělit tak aby každý z vás dostal stejně. Můžeme k tomu použít tento odměrný válec.
A tak si Alenka, Honzík a Víteček přinesli svoje nádoby na limonádu. Alenka skleničku s obrázkem princezny, Honzík široký hrnek s červeným náklaďákem a Víteček hrneček s krtečkem. Tatínek postavil na stůl odměrný válec, nalil do něj tolik limonády, že hladina sahala až ke třetí čárce s číslem, které mělo na začátku číslo 3. Naměřenou limonádu nalil Alence do skleničky. Sklenička byla plná. Pak opět naměřil stejný objem limonády a nalil Honzíkovi do hrnečku s autem. Hrnek se zaplnil do poloviny. A nakonec opět naměřil tatínek limonádu až k čárce, která začínala číslem tři, a chtěl ji nalít Vítečkovi do hrnečku s krtkem. Jenomže ouha, hrneček už byl plný a v odměrném válci ještě limonáda zbyla. Víteček musel limonádu upít, aby mohl tatínek vylít zbytek limonády do jeho hrnečku.
Honzík je mladší než Alenka, a tak přemýšlí, jak je možné, že měl jenom půlku hrnku, jestli přeci jenom nedostal limonády méně. Jak to, že Alenka měla skleničku plnou a Víteček dokonce hrnečky dva? Honzík si s tím nevěděl rady. V tu chvíli zazvonil u dveří zvonek. Na návštěvu přišel Alenčin spolužák a kamarád Toník. „To je jasné,“ povídá, „každá nádoba je jinak velká a do každé se vejde jiné množství tekutiny. My ti to s Alenkou ukážeme.“
Alenka s Toníkem se dali do práce. Nanosili různé nádoby, postavili je na stůl, a začali odhadovat, do které nádoby se vejde vody nejvíce, a do které nejméně. Na stole stála sklenička na víno, miska, zavařovací sklenice, tatínkův hrnek na čaj. Potom nádoby naplnili vodou a vodu v každé nádobě obarvili potravinářským barvivem. Sklenička na víno měla vodu červenou, miska modrou, zavařovací sklenice zelenou a tatínkův hrnek na čaj žlutou. Alenka s tatínkem Tománkem na papír nakreslili odměrný válec.
Když bylo vše připravené, začali objem vody měřit. Vzali skleničku na víno a její červenou vodu nalili do odměrného válce. Hladina červené vody sahala k číslu, které začínalo dvojkou. Vzali červenou pastelku a do nakresleného odměrného válce zakreslili červenou čáru u čísla 200. Potom byla na řadě miska. Měla modrou vodu a její hladina v odměrném válci sahala k číslu 600. Tak vzali modrou pastelku a u čísla, které začínalo šestkou, udělali čárku. Jako třetí přišla na řadu zelená voda ze sklenice na zavařování. Té bylo nejvíce, její zelená hladina sahala až k číslu 800. Ke změření ještě zbývala voda žlutá z tatínkova hrnku na čaj. Její žlutá tekutina dosáhla až k číslici 300. Alenka vzala žlutou pastelku a udělala žlutou čáru u čísla 300. „Tak a je to,“ řekli Alenka s Toníkem. „Do každé nádoby se vejde jiné množství vody, každá má jiný objem.“ „Takže nejvíce limonády se vejde do sklenice na zavařování,“ řekl Honzík, „to si musím pamatovat.“ (Metodická poznámka: není nutné, aby na odměrném válci i nákresu byla čísla, děti si dokáží počet čárek odpočítat.)
Vítek od Tománků je nejmenší, budou mu teprve čtyři roky. Ale pracovat s odměrným válcem chtěl také. Jak to ale udělat, aby aktivitu pochopil? I s tím si věděl jeho tatínek rady. Vítek si vzal svůj hrneček s krtečkem. Nabral do něj vodu, kterou si štětečkem a vodovými barvami obarvil. Voda byla modrá, protože Víteček miluje modrou barvu. Spolu s tatínkem přelili modrou vodu do odměrného válce. Hladina sahala mezi čísla 1 a 2. Víteček si vzal pastelku stejné barvy, a to vůbec nebylo jednoduché, musel si to nejdříve vyzkoušet na papíru. Pak s tatínkem zakreslili hladinu modré vody do papírového odměrného válce. Víteček si objem tekutiny, vlastně v této chvíli již obsah, vybarvil modrou pastelkou.
Tak se zakončil badatelský den u Tománků. Školní děti provedly svůj výzkum téměř samostatně, aby mohly své dovednosti školáků ukázat Honzíkovi. Honzík si aktivitu užíval ještě několik dnů, než se jí dostatečně nabažil. Víteček si svůj papírový záznam z pokusu nalepil na dveře od kůlny a byl na to patřičně hrdý.
Jak na bádání nejen v mateřské a základní škole
Při badatelských činnostech je vždy nutné přizpůsobit navržené aktivity skupině, případně pružně reagovat na vzniklé situace. Badatelské činnosti v mateřské škole a na prvním stupni základní školy jsou specifické, rozvíjejí předpoklady dětí pro matematiku, přírodovědu, fyziku, chemii, polytechnické činnosti. Základním předpokladem pro jejich úspěšnou realizaci je respektování vývojových a individuálních zvláštností dětí.
Tománkův Víteček je tříleté dítě, které teprve rozeznává základní barvy, učí se držet tužku, pokouší se o vymalovávání, přelévání vody jej fascinuje jako motorická činnost, ale potřebuje dopomoc při držení odměrného válce. Nastíněná aktivita je výborná nejen pro rodiče s dětmi, ale i pro skupinu menších dětí v mateřské škole, kdy ji můžeme motivovat čarováním a „vařením“ čarodějných lektvarů. Děti si vyberou nádobu, štětcem čarují jako kouzelnou hůlkou a následně si zvolí barvu tekutiny. K barvě v odměrném válci přiřadí stejnou barvu, na odměrném válci jim stačí čárky. Učitelky dětem pomohou se zakreslením výše hladiny. Tři až pětileté děti dokáží tuto část aktivity pochopit a s dopomocí dospělého slovně popsat svůj pracovní postup. Umí rozlišit mezi pojmy „hodně“ a „málo“. Děti v tomto věku počítají do čtyř, seřadí odměrné válce podle velikosti.
Honzík je pravý předškolák. Porozumí porovnávání objemů tekutin, jen se potřebuje seznámit s postupem a technikou. K tomu potřebuje zprostředkování aktivity dospělou osobou nebo staršími školáky. Po pochopení a zafixování je schopen aktivitu samostatně s drobnými obměnami opakovat. Opakování jej uspokojuje. Děti na konci předškolního období, tzv. „předškoláci“ již rozumí pokynům, jejich krátkodobá paměť se zvětšuje, umí posoudit pravost a nepravost tvrzení, zhodnotí si svůj pracovní výsledek. Umí soustředěně pracovat s pomůckami a přiměřeně se na činnosti soustředí, komunikují. Tyto aktivity jsou pro děti na pomezí hry a práce. Orientují se v pojmech málo, více, první, potom, nakonec…, číselné řadě. Po sociální stránce umí nejstarší předškoláci spolupracovat, dělit se o sociální role.
Alenka a její kamarád Toník chodí na první stupeň základní školy. I pro ně je bádání zajímavé, ale jsou jej schopni zvládnout za daleko kratší čas. Ke své práci využívají čtení, psaní, logický úsudek. Mají zkušenosti se zápisem do pracovních listů. Při badatelském vyučování dochází k pozitivním zážitkům, které mají vliv na sebeúctu dětí a tím i na budoucí postoj k učení. Mladší školáci zjistí, že chyba je důležitou součástí učení, chybami se člověk učí. Děti zde mají mnoho příležitostí být aktivní, rozvíjí se po stránce sociální a emoční, tělesné a intelektuální. Naučí se klást si otázky, zkoumat svoje myšlenky, kriticky myslet, upevňovat si vědomosti. Bádáním děti získávají kompetence pro učení, lépe porozumějí sobě, tělu, společnosti, vlastnímu já.
Oba dva díly pracovních sešitů nazvaných: “Jak si Alenka a Toník hlavy lámali, aneb badatelského vyučování v praxi“ jsou zpracované pro práci a poznávání dětí pod vedením pedagogů. Všechny aktivity jsou ověřené v praxi. Lze je využít pro činnosti individuální, skupinové a frontální. Zda budou aktivity realizovány ve škole základní nebo mateřské, v družině nebo ve školním klubu či při domácím vyučování záleží na zájmu dospělých. Jako inspiraci si sešity mohou zakoupit i rodiče, pro nestandartní prázdninové a volnočasové aktivity se svými dětmi předškolního a mladšího školního věku.
Autorka: Mgr. Miluše Doležalová
_1000.png)