Máme za sebou komunikaci. Komunikaci s rodiči, jejíž pravidla můžeme přenášet i do komunikace s dětmi, kolegy, spolupracovnicemi, partnery.
V tomto, posledním díle ze série článků, v nichž se věnuji komunikaci, se spolu podíváme na schůzky s rodiči. Konkrétně na praxi na schůzkách i s velmi náročnými rodiči.
Připravila jsem sérii článků, které by vás mohly inspirovat, jak lépe ve škole a školce komunikovat s rodiči. A samozřejmě nejen s rodiči, ale i mezi sebou v rámci týmu a v dalších situacích.
Rodiče (či jiní zákonní zástupci) jsou v životě dítěte těmi nejdůležitějšími osobami a je nezbytné, abychom to i my pedagogové respektovali. Pokud se nám podaří propojit náš školský svět s tím rodinným, můžeme dosáhnout těch nejlepších výsledků a vytvořit tak co nejbezpečnější prostředí pro děti.
Stále častěji se v praxi setkáváme s tím, že dětem ze své třídy obtížně při komunikaci rozumíme. Že se jich opakovaně ptáme: „Copak jsi to říkal (a)?“ Většinou dítě mluví tak nesrozumitelně, že stejně nepochopíme, co nám řeklo. Pokud nám tato situace není lhostejná, potom možná v následujících řádcích najdeme rady a motivaci, jak tuto situaci řešit.
„Ušieo jabyche miko, neci jako.“ Nevím, jak rozumíte této větě a co si o ní myslíte. Ale tipuji, že pokud jste učitelky MŠ nebo 1. stupně ZŠ automaticky se snažíte najít podobná slova – česká – a překládat. Ano, přesně tak některé děti mluví a není jich málo.
Pozdravit, poděkovat, domluvit se s kamarády… Zdá se to jako samozřejmost, přesto je potřebné tyto základní pravidla a návyky učit, a rozvíjet tak sociální vnímání. Tyto a další dovednosti jsou součástí 8 dílu desatera pro předškoláka. A my opět přinášíme několik rad, jak na to.
Nejproblematičtější oblast, která nejvíce rodiče potrápí. Správná výslovnost. Tady je opravdu velmi důležitá role rodičů a jejich zapojení. Jak se však v našich tipech dozvíte, lze to zvládnout. Je třeba hodně s dětmi mluvit a nechat je mluvit. Vypněte televizi, počítač či tablet a věnujte denně chvilku povídání si s dětmi.
Komunikace je velká dobrodružná cesta džunglí s mnohými nástrahami. Děti se narodí a jedním z jejich nástrojů na cestu touto džunglí je křik. Vyjadřují jím vše, co cítí – vnímají. Jejich nejbližší okolí reaguje a cesta začíná.