Pro efektivní výuku, naplnění všech cílů a vytvoření vhodné atmosféry je důležité „vzájemné naladění“ obou pedagogických pracovníků. Jak docílit takto efektivní spolupráce, se dozvíte v dnešním článku.
Základem by měla být kolegiální podpora, a to na obou stranách. Pedagog seznámí asistenta s učivem, vybere aktivity, o kterých si myslí, že žáci budou potřebovat pomoci, a společně postupy konzultují. Asistent by se neměl cítit podřadně, naopak by měl mít možnost přicházet s vlastními nápady či s tvorbou pracovních listů pro konkrétního žáka / konkrétní žáky.
Typické modely práce asistenta a pedagoga, které by se měly střídat, jsou tyto:
a) Pedagog vyučuje třídu, asistent se věnuje žákovi/žákům se SVP.
b) Asistent dohlíží na práci třídy, pedagog se individuálně věnuje žákovi/žákům se SVP.
c) Asistent poskytuje pedagogovi více času pro práci se třídou (kontroluje DÚ, vybírá sešity…).
Stejně jako s žáky na začátku školního roku procházíme školní řád a ujasňujeme si pravidla třídy, i v tomto vztahu je nutné ujasnit si role v pedagogickém procesu, kompetence a také si stanovit pravidla. Toto nastavení pak bude i přínosné pro žáky, kteří budou mít přehled, s čím se na koho obrátit.
1. Společný čas
Mezi učením, přípravami, e-maily a dalšími povinnostmi není lehké se časově sladit, ale rozhodně je to časová investice, která se vyplácí. Intenzitu a pravidelnost společných schůzek si stanovíte dle vašich požadavků. Některým pedagogům vyhovuje krátká reflexe během přestávek, někteří naopak preferují pravidelnou poradu 1x týdně. V mateřských školách je možné takovouto schůzku realizovat vždy po dokončeném tematickém bloku (např. Barevný podzim – Školka a já).
Pro kvalitní týmovou spolupráci je nezbytné, aby byl vyhrazen čas pro reflexi, plánování, vzájemné sdílení a řešení vzniklých situací.
2. „Škatulata, hejbejte se“ v roli AP a pedagoga
Již výše bylo zmíněno, že by asistent neměl mít pocit méněcennosti či podřadnosti. Pedagog bývá samozřejmě tím, kdo je kvalifikován a má příslušnou praxi, i tak ale doporučujeme občasnou výměnu rolí. Tato výměna rolí může probíhat v kratším časovém úseku a nejčastěji je uplatňována v rámci výchov. V praxi to tedy může vypadat tak, že asistent pedagoga má na část hodiny (nebo na celou vyučovací hodinu) vůdčí roli – seznamuje děti s technikou batikování – a pedagog mezitím pracuje s menší skupinkou žáků (např. s odlišným mateřským jazykem) a společně procvičují slovní zásobu pomocí výtvarného procesu. Po celou dobu je samozřejmě pedagog součástí pedagogického procesu, podporuje asistenta, případně řeší výchovné situace.
3. Vzájemné seznámení
Aby mohlo dojít k využití bodu č. 2, je vhodné, aby se asistent s pedagogem trochu seznámili. Sdílejte své silné stránky, zájmy i různé nápady. Pokud má asistent blízko k určitému sportu či hraje na zajímavý hudební nástroj, je určitě škoda to nevyužít, stejně tak pokud má pedagog kurz logopedického asistenta či se v minulosti věnoval práci s dětmi s odlišným mateřským jazykem. Pokud se podaří navázat kvalitní vztah, pro žáky to bude mít mnoho benefitů.
4. Spolupráce s rodiči
Zapojení rodičů do pedagogického procesu je nezbytnou součástí efektivního vzdělávání. Je však důležité si ujasnit, kdo a jak bude s rodiči komunikovat. Pokud nastane nějaký problém, je nutné ho neodkládat a okamžitě ho společně řešit. Většinou je uplatňován model, kdy o školních záležitostech s rodiči komunikuje pedagog a asistent pedagoga má za úkol komunikovat s některými rodiči – rodiče žáků s odlišným mateřským jazykem či rodiče dětí ze sociálně slabšího prostředí (doplňující informace / pomoc při domácích úkolech…).
Asistent pedagoga by měl o telefonickém hovoru informovat pedagoga. Pedagog musí vědět o předávaných informacích, jelikož tyto informace může využít nejen při třídních schůzkách.
5. Uznání chyb
Chybovat je lidské, což bychom měli vštěpovat i dětem. Práce ve školství se řadí k pomáhajícím profesím, které jsou psychicky náročné, má mnohá úskalí a obnáší spoustu administrativy. Pokud jeden z pedagogických pracovníků udělá nějakou chybu, měl by ji přiznat a společně probrat se svým spolupracovníkem ve třídě.
Vhodné je také si navzájem dávat zpětnou vazbu. Asistent pedagoga si může lépe všimnout toho, které aktivity děti zaujaly, jaké učivo je potřeba znovu zopakovat a podobně.
Závěrem tohoto článku bych chtěla podotknout, že důležité je stanovení kompetencí, poznávání se, vzájemná reflexe, společné posouvání se (nové metody, školení…), komunikace s rodiči, ale hlavně neustálá komunikace.
Na toto téma pořádáme i kurz „Asistent jako člen týmu“.
Autor: Kristýna Kapounková, pedagog na speciální ZŠ a SŠ
_1000.png)