Mikuláš, anděl a čert jsou postavy, které známe všichni. Děti se na ně těší. Často je strašíme tím, že když budou zlobit, tak je čert odnese v pytli. Děláme to však dobře?
„Ta dnešní generace dětí je nějaká přecitlivělá. Už ani čerty si zvát nemůžeme, prej se bojej a dělá jim to traumata.“
Tak s tímto pohledem se často setkávám, když mi učitelky a učitelé líčí, jaké jim ty dnešní děti připadají.
Na začátek – opravdu si myslíme, že ty generace starší jsou na tom psychicky nějak lépe? Ano, emoce se nepouštěly a nemluvilo se o nich. Což znamená, že to jsou duševně zdravé a šťastné generace? „To za nás nebylo“ a možná mělo být. Ale o tom jindy.
Dnes k čertům.
Cílem pozvání si čertů do školky, školy či domů je… Co přesně?
- Oslava svátku svatého Mikuláše
- Udělání si hezkého dne
- Prožití rituálu
- Zážitek
- Vystrašit děti, aby se lépe chovaly
Jsem naprosto pro všechny rituály, oslavy, zážitky a prožitky. Strukturují nám čas, tvoří hranice, osvěží, jsou dobrodružné a mohou být krásné. Jsem i pro to, aby se děti lépe chovaly. Jenže…
Strach a zlobení
Když zůstanu u posledního bodu, jde o téma strachu a využívání strachu jako motivace k tomu, aby se měnilo chování, např. „zavřu tě na půdu“, „když budeš zlobivá holčička, vezme si tě čert“.
Nevíme, co mnoho z těch dětí, co máme, zažilo a prožilo.
Velmi varuji před čerty u dětí adoptovaných, v pěstounské péči, dětských domovech. Opravdu se bojí. Pokud máte ve škole a školce děti z náhradní rodinné péče, tak čerty škrtněte nebo děti ochraňte – tj. ať u toho nemusí být. Tyto děti mají za sebou takové zkušenosti, že vyděsí i dospělého, třeba dospělou psycholožku, když o tom slyší.
Zároveň když máte ve školce a škole děti, které jsou úzkostné, bojácné, často pláčou, mají nestabilní rodinné zázemí, dějí se jim v životech věci, které nemohou předvídat, mají oslabený pocit důvěry a jistoty, tak i tehdy bych zvážila dopad čertů na jejich psychiku.
A hlavně – v současné době se toho ve světě děje děsivého docela dost. Děti za sebou mají zkušenost s tím, co se dělo v období „vir a svět“, byly strašeny tím, jaký dopad může mít jejich návštěva na zdraví babičky. Pak nastal konflikt, mnoho rodin se nyní bojí o finance a jak to zvládnou… Za sebe si říkám: „Není těch strachů docela dost i bez čertů?“
Myslím, že opravdu nevíme, jak psychicky zdravé a odolné děti ve školkách a školách máme. A nechceme, aby po jedné akci „ve školce byl čert“ nemohly spát, měly noční můry, počůrávaly se, byly ještě úzkostnější a plačtivější. Znám děti, co se i v páté třídě schovávaly pod lavice.
Budeš hodná, nebo si tě vezme čert
A ano, motivací, proč si pozvat čerty, je i to, aby se děti bály a tím pádem byly hodné. Už to bych zpochybnila – co to znamená „být hodný“? Znamená to „být dobrý člověk“, nebo „poslouchat paní učitelku“?
Pokud jde o to, aby zapracovaly a zlepšily své chování, tak ano, strach je vnější motivace, která krátkodobě něco udělá. Neudělá však něco dlouhodobě. A nemyslím si, že to, že se dítě bojí, mu pomůže zapracovat na sobě tak, aby se chovalo lépe.
Proč ne čerti?
Když dám vše, co o strachu víme, do souvislosti s čerty, tak určitě souhlasím se symbolikou, povídat si o tom, co je to peklo, kdo jsou čerti, co to vše vlastně znamená. Podívala bych se s dětmi na pohádku.
Ne, určitě bych nestrašila, že si někoho zlobivého odnesou do pekla. Protože – jednak se to nestane a je to jen zbytečné strašení, kterým ztrácíme kredit. Vyvolává to nepříjemné situace mez dětmi typu: „Myslím, že by si Vaška měl vzít čert.“ A Vašek doma brečí, že ho nikdo nemá rád. A hlavně – ne, nepomůže to dětem, aby se chovaly lépe, pokud nevědí, jak to dobré chování vypadá, proč by to měly dělat a nedostanou čas na to, aby se tréninkem zlepšovaly.
Jaké čerty?
Pokud se této symboliky nechcete vzdát a vnímáte, že má smysl, tak bych si dávala pozor na to, jaké čerty si zvu.
Když dnešní dospělí říkají „za našeho dětství“, tak je dobré si vzpomenout, jak ti čerti vypadali. Bylo naprosto jasné, že jde o převlečeného tátu nebo souseda. Dnešní masky jsou naprosto dokonalé, některé tak realistické a strašidelné, že se nepříjemně cítí i teens a dospělí.
Co dospělí?
„Šla jsem před lety do jedné školy za anděla a tam jsem viděla, jak paní učitelky ve dnech před Mikulášem využívaly čerty k naprostému vyděšení dětí. Naštěstí čerti byli tehdy rozumní a v den D se drželi hodně zkrátka, vlastně skoro mimo třídu. Nicméně na ten pláč a výraz v těch dětských tvářích, když nás děti viděly, nezapomenu.“
Já znám dospělé, co si v tom dětském strachu úplně libují a vysmívají se mu. Vystavují děti situacím, kdy se musí a mají bát, a pak si dělají legraci typu „tak se přece neboj“ a vzájemně se smějí, jak se dítě bojí.
Jak ano?
Hezká tradice, jak ano, je třeba „odnese si to, co nechci“. To znamená, že si dítě nakreslí nebo, když je starší, napíše na lístek, co už nechce. Optimální je předtím si s dětmi o tom popovídat. Ano, třeba už nechce zlobení. Nebo nechce ranní pláč, vztekání se u prohry, křik, bití brášky. A o tom si můžeme povídat. „Co bys chtěl, co bys chtěla, aby si čert odnesl do pekla?“
Namalovat, napsat. A pokud přeci jen přijde čert, tak mu tyto lístečky dát do pytle. Klidně i sebrat odvahu a nebát se jít a dát mu lístek do pytle. Anebo jít s paní učitelkou či přítomným rodičem. Pokud nejde žádná varianta, tak poprosit kamaráda nebo dospělého, aby to do pytle dal on.
Pěkné je také pouze symbolicky dát pytel na chodbu a do něj lístečky a říct, že ten pytel si odnese čert.
Přeji vám krásně strávený adventní čas a spoustu nových kreativních nápadů, jak pojmout tradice tak, aby byly nám i našim dětem ku prospěchu.
Mgr. et Mgr. Monika Čuhelová, psycholožka
_1000.png)