Jak na komunikaci s rodiči?

Rodiče (či jiní zákonní zástupci) jsou v životě dítěte těmi nejdůležitějšími osobami a je nezbytné, abychom to i my pedagogové respektovali. Pokud se nám podaří propojit náš školský svět s tím rodinným, můžeme dosáhnout těch nejlepších výsledků a vytvořit tak co nejbezpečnější prostředí pro děti.

Mnoho autorů zabývajících se problematikou spolupráce školy a rodičů uvádí tyto principy: informování, vysvětlování, pozorování, participaci a rozhodování.

1. Podávání informací

Nedostatek informací a špatné porozumění informaci vedou k nejvíce sporům. Již před třídními schůzkami je důležité si stanovit, jak a kdy budou rodičům informace předávány. Ideální je, aby se škola sjednotila v používání jedné platformy. Komunikace může probíhat skrze systém Bakaláři, žákovské knihy, notýsky, e-mail, telefonní hovory či SMS zprávy, webové stránky školy, uzavřené facebookové skupiny či schránky pro návrhy.

Výběru on-line platformy by měl předcházet průzkum, zda všichni žáci a rodiče mají doma možnost připojení k internetu. Případně je vhodné důležité informace z on-line platforem vytisknout a umístit například do již zmiňovaných notýsků.

Samozřejmostí je také nabídnutí možnosti konzultačních hodin.

Stejně tak jako je důležité si zvolit jednu on-line platfomu, je vhodné si vyčlenit jednu nástěnku na důležité informace pro rodiče a ostatní využívat na práce dětí. Důležitá je přehlednost a jasnost.

Nejen u začínajících pedagogů často převažuje strach ze sdělování nějaké negativní informace (např. doporučení návštěvy PPP/SPC). Negativní informace je potřeba předávat citlivě, ale jsou důležité stejně tak jako ty pozitivní. Úkolem pedagoga je informovat o vývoji dítěte a naopak takovouto radou či informací můžeme pomoci předejít něčemu vážnějšímu.

Při komunikaci s problematickými rodiči je vhodné, aby se rozhovoru vždy účastnil nějaký svědek – ideálně další pedagog. Z takovýchto schůzek je vhodné udělat krátký zápis.

2. Společný čas pro vzájemné seznámení

I rodiče jsou „jen lidi“ stejně jako my a jak se lépe poznat než na společných akcích s dětmi? Ať už zvolíte loučení s předškoláky, či besídku ke Dni matek, zkuste co nejvíce rodiče zapojit – společný tanec otců s dcerami, stanoviště se zábavnými úkoly pro děti a rodiče apod.

Osvědčilo se mi také nabídnout rodičům prostor pro vytvoření interaktivní přednášky související s jejich prací (interaktivní beseda policie, prohlídka knihovny…). Takovéto zapojení rodičů je možné i v rámci projektových dnů.

3. Společné vzdělávání dětí

Tento bod navazuje na bod předchozí, zkuste se zamyslet, jak by bylo možné zapojit rodiče do výchovně-vzdělávacího procesu.

Některé mateřské školy nabízí adaptační program, kdy dítě navštěvuje školku s rodičem 2 hodiny denně. Učitelé prvních tříd mohou uspořádat „pasování na čtenáře“ s předčítáním a několika aktivitami pro rodiče a děti.

Komunikace s rodiči

4. Aktivní činnost rodičů

Jak již bylo zmíněno, rodiče jsou partnery školy, proto je potřeba usilovat o efektivní spolupráci. Rodiče by měli mít pocit, že jejich názor na dění ve škole je přijímán a mohou do dění nějakým způsobem „zasahovat“. Také se jedná o formu zpětné vazby pro školu.

Vyzvěte aktivní rodiče, ať se zapojí do rady školy. Dále můžete vytvořit školní časopis, do kterého budou moci přispívat všechny strany – vedení, pedagogové, žáci i rodiče.


5. Specifikum začínajících pedagogů

Časté u začínajících pedagogů může být malé sebevědomí právě ohledně komunikace s rodiči (hlavně pokud např. do MŠ nastoupí čerstvá absolventka). Doporučuji si osvojit zásady asertivní komunikace, nepodceňovat se – roky praxe automaticky nečiní „lepšího pedagoga“ – a požádat o pomoc/radu.

Na začátku školního roku je vhodné, aby začínající pedagog byl svědkem komunikace jiného pedagoga s rodičem, postupně může komunikovat s rodiči sám, například s přítomností zkušenějšího kolegy pro bezpečnější pocit.

Přítomnost více pedagogů u rozhovorů s rodiči má svůj smysl nejen u začínajících pedagogů, jak bylo již zmíněno výše.


6. Soukromí pedagogů

Všichni usilujeme o kvalitní vztah s rodiči či zákonnými zástupci žáků, avšak neměli bychom zapomínat, že se jedná o profesionální vztah. Ne vždy je šťastné pro komunikaci s rodiči využívat sociální sítě či soukromou korespondenci. Je to samozřejmě na zvážení každého z nás, ale jedná se o jednu z forem prevence syndromu vyhoření – umět „vypnout“ práci po konci pracovní doby.


7. Právo na chyby

Závěrem jen, že je běžné, že budeme občas chybovat. Stejně tak rodiče mohou někdy reagovat podrážděněji, i když příčinou je něco jiného.

Pokud cítíte, že v této oblasti potřebujete pomoci, doporučuji vyhledat si supervizi. Tipy na supervizi a další formy psychohygieny naleznete ve starším článku: PSYCHOHYGIENA PRO UČITELE 

Autor: Kristýna Kapounková, učitelka na speciální ZŠ a SŠ

Vložte svůj komentář