Připravila jsem sérii článků, které by vás mohly inspirovat, jak lépe ve škole a školce komunikovat s rodiči. A samozřejmě nejen s rodiči, ale i mezi sebou v rámci týmu a v dalších situacích.
Proč začít posilovat své komunikační dovednosti?
Komunikace patří k základům a velmi rychle toho může mnoho napravit a mnoho pokazit. Zároveň jsou její principy poměrně snadné, výsledky lepších dovedností se projeví rychle. Učitelky a učitelé by měli být profesionálové, takže ano, můžeme hovořit o tom, že i rodiče by měli lépe mluvit a kvalitněji vyjadřovat své potřeby, požadavky, spokojenosti a nespokojenosti. Jenže – profesionálové jste vy.
Porozumět
Vždy když začínám pracovat s týmy, které řeší náročné situace s rodiči, tak začínám u porozumění. Neboli – zkusím přijít na to, o co rodiči, který se mnou mluví, vlastně jde. Co je jeho cílem. Proč se chová tak, jak se chová. V mnoha školkách a školách mi říkají, že dnešní rodiče jsou příliš ochranitelští, agresivní, nechávají své děti svobodné, nestarají se o ně, starají se mnoho. Hovoří o tom, že „za nás to bylo jinak“. Vnímají tak všechny ty proměny generací, ke kterým dochází, změny ve výchově a výchovném stylu, vlivy sociálních sítí, internetu. Změny, kterých jsme svědky. A že je mnoho „divných“ rodičů. I tomu lze porozumět. Když se podíváme na proměny celého světa, nelze se divit změnám ve výchově. Nezbývá než to přijmout a snažit se porozumět tomu konkrétnímu rodiči, se kterým mluvíme. Často se tím dostaneme k potřebám. Co on, ona potřebují? A to je i první dobrá otázka, mile a laskavě se zeptat: „Co potřebujete?“ Sami sebe se můžeme ptát, „proč za mnou přišel“. Otázku, která začíná „proč“, však nedoporučuji, ani směrem k dospělým, ani směrem k dětem. Obzvlášť když tušíme konflikt, tak „proč“ je samo o sobě více konfliktní, než potřebujeme. Lépe je zůstat u popisu v oblasti, „co se děje“.
Věta: „Co pro vás mohu udělat?“
Dobrý záměr
Ano, již víme, co se děje a proč za námi rodiče přišli. Ten potřebuje pro své dítě toto, té se nelíbí tamto. Jeden nechce, aby dítě ve školce spalo, druhé vadí, že dítě nechválíme, třetí věří, že si učitelka na jeho puberťáka zasedla. Rozumíme, o co jde, a může to v nás vzbuzovat různé emoce, probouzet předsudky, stereotypy, může nás to vést k našim myšlenkám, které komunikaci zkomplikují. Rodič a jeho požadavky jsou nevhodné, nemístné či s nimi nesouhlasíte. Nesouhlasíte s jeho výchovou, s jeho přístupem ke škole, školce, vzdělávání. Nelíbí se vám, jak se chová, jak mluví. Přesto a právě proto zkuste vidět dobrý záměr rodiče. Za mnohým chováním, obranou dítěte, požadavky a tím vším může být láska k dítěti, touha ochránit ho, potřeba vytvořit pro dítě dobrý svět a dobré prostředí. Ano, možná to rodič dělá úplně špatně. A možná to opravdu dělá s dobrým záměrem. Možná příliš chrání, dává příliš svobody, neumí vytvořit hranice pro své dítě, nemá žádný respekt. Možná byste to dělali mnohem lépe a umíte to mnohem lépe. Znám rodiče, co se jim ve výchově nedaří, i když se hodně snaží. Nemají dobré výchovné nástroje. Mají dobré záměry, něco pro své děti chtějí, ale neumí to.
Každopádně komunikaci velmi pomůže, když ten dobrý záměr uvidíte a oslovíte. „Rozumím tomu, že chcete pro své dítě to nejlepší.“ „Chápu, že chcete, aby se dítě připravovalo samo.“ Konkrétní příklad: Dítě nemá pomůcky. Můžete na rodiče zhurta spustit, že jeho dítě není připraveno. Můžete však namísto toho po chvilce rozhovoru nebo zamyšlení se zjistit: „Aha, on chce, aby se dítě chystalo samo. A ještě neví, že ono to teď tak úplně samo neumí. Že potřebuje zkontrolovat.“ Když na nás hartusí, že jeho dítě málo chválíme, tak opět – můžeme se začít hned bránit a mluvit s ním o tom, že jeho dítě chválíme nebo nechválíme, a začít se obhajovat nebo útočit. Ale – pokud máme strategii „hledám dobrý záměr“, tak vnímáme, že rodič chce, aby jeho dítě bylo podpořeno a slyšelo dobrá slova o tom, že se mu daří. Když najdete a oslovíte záměr, půjde komunikace snáz.
Věta: „Ano, rozumím, že chcete, aby se vaše dcera ve škole cítila dobře.“
Co se daří
Posledním dnešním tipem je v rámci komunikace vždy hovořit o tom, co se daří. A to jak ve smyslu, „co se daří dítěti“, tak ve smyslu, „co se daří rodiči“. Souvisí to s předchozím porozuměním a oslovením dobrého záměru. Při řešení jakékoliv konfliktní situace se zaměřte i na to, co se povedlo, co se zlepšilo, čeho si na rodiči vážíte. Oceňte snahu, zlepšování, postupy, malé dílčí úspěchy.
Pozor si dávejte na slovo „ale“. Taková ta klasická zpětná vazba je: „Přišli jste dnes včas, ale dítě stále pláče.“ Na to slovo „ale“ jsme citliví, čekáme ho a je to až zprofanovaný komunikační styl. Překvapte. A bez „ale“ mluvte o tom, co se vám na rodiči a jeho dítěti líbí.
A tím mám na mysli i to, že, prosím, komunikujte často s rodiči, kterým se daří a jejichž dětem se daří. To soustředění se pouze na problémy a problémové děti a rodiče je pro ty, kteří se snaží, frustrující.
Věta: „Děkuji, že pomáháte dítěti včas plnit všechny úkoly.“
To je první várka tipů pro zlepšení našich komunikačních dovedností. Ano, použít se dají i doma ve vašich rodinách a s dětmi i teenagery. To je ta radost s komunikací. Každé zlepšení v určitém úseku života vede ke zlepšení v těch ostatních.
Klidný adventní čas!
Autor: Monika Čuhelová
