Pedagogové se ve své práci setkávají nejen s otázkami, jak dítěti co nejlépe vysvětlit látku či jak ho podpořit, aby se mohlo něco naučit. Mohou se setkat také s otázkou, zda dítě nepotřebuje nějakou pomoc.
Signály, které budí podezření, že se s dítětem možná tzv. „něco děje“, jsou např. tyto:
Změna v projevech dítěte
Dítě, které bývalo veselé, začíná být skleslé, bez nálady. Dítě, které se často smálo s kamarády, se začíná držet stranou. Dítě, které bývalo klidné, začíná být nevrlé a vzteklé. Dítě, které se rádo učilo a dozvídalo nové věci, začíná ztrácet zájem.
Jakákoli změna směrem, který vám k dítěti nesedí, může být signálem, že něco není v pořádku.
Dítě sděluje „zvláštní“ věci
Dítě popisuje zážitky z rodinného života, které jsou přinejmenším zvláštní či budí konkrétnější podezření.
Dilemata spojená s rozhodováním
Podezření, že se dítěti nedaří dobře, patří k velmi obtížným situacím v pedagogické profesi. Rozhodování, jak s podezřením naložit, je spojeno s dilematy.
Mám podezření vs. třeba má vše jiné vysvětlení
Když nic neudělám, dítě zůstane bez pomoci. Když něco udělám, možná způsobím více škody než užitku. Pokud už víme, že se u dítěte něco děje, zpětnou reflexí prakticky vždy najdeme signály, které budily jasné podezření. V opačném případě, tj. když máme „pouhé“ podezření, nevíme s jistotou téměř nic.
Dítě možná potřebuje pomoc vs. mám obavy z dopadů mých kroků
Jakýkoli „zásah“ do rodiny může být velice křehkou záležitostí a může se promítnout do vztahů na pracovišti i v širší komunitě. Zároveň rozhodnutí neudělat nic může oddálit pomoc, kterou dítě potřebuje.
Co je možné udělat?
V první řadě je potřeba si uvědomit, že úkolem pedagoga není zjišťovat, zda a co přesně se děje. Pedagog může na základě svých odborných zkušeností a znalosti konkrétního dítěte upozornit na tzv. rizikové projevy dítěte. Vřele doporučuji nebýt na řešení sám a nebát se říct si o podporu:
Konzultovat další postup s kolegou/kolegyní či školním poradenským pracovištěm
Kolegové a odborníci v rámci školního poradenského pracoviště mohou poskytnout cenné rady a sdílet své zkušenosti.
Konzultovat další postup s odborníky
Své obavy mohou pedagogové anonymně konzultovat:
- Linka pro rodinu a školu, 116 000, nonstop provoz, chat každý den 15–18 hod.
- Linka důvěry DKC, 241 484 149, 777 715 215, nonstop provoz.
- Je také možné obrátit se na školské poradenské pracoviště.
Z konzultací výše může jako vhodný postup vzejít popovídání s dítětem či konzultace s rodiči.
Popovídání s dítětem
Vždy je potřeba dobře zvážit, kdo by měl s dítětem mluvit (pedagog, výchovný poradce, školní psycholog apod.).
Doporučení pro konzultaci s dítětem:
- Nevést konzultaci jako pátrání, zda se v rodině něco děje.
- Popsat, čeho jste si všimli – není potřeba a většinou ani užitečné se hned ptát „proč“ (proč se dítě nějak chová, proč je najednou smutné).
- Vyjádřete dítěti podporu – že si děláte starost a dítě vám není lhostejné; vědomí, že si jej všímáte a zajímáte se, jak se má, je pro dítě opravdu velmi podpůrné.
- Pokud dítě nechce mluvit, netlačte na něj.
- Proberte s ním další kroky – např. kontaktování rodičů a informace, které jim budete předávat (pro dítě je důležité vědět, co se bude dít dál).
- Dle potřeby dejte dítěti kontakty na krizové linky a chaty, kam se dítě může obrátit (Linka bezpečí apod.).
Konzultace s rodiči
I zde je dobré zvážit, zda konzultaci povede pedagog sám, či v tandemu s kolegou ze školního poradenského pracoviště.
Doporučení pro konzultaci s rodičem:
- Nevést konzultaci jako pátrání, co se v rodině děje.
- Popsat rodiči, co a proč vás v projevech dítěte zaujalo – velmi opatrně zacházet s hodnocením a závěry.
- Autenticky sdělit, že si děláte starost o dítě a že k lepšímu porozumění dítěti potřebujete s rodičem spolupracovat.
- Vyvarujte se případného obviňování rodiče, zaměřte se na dítě a to, co potřebuje.
- Mějte při ruce kontakty, které by se rodiči mohly hodit (Linka pro rodinu a školu, Linka důvěry DKC, OSPOD apod.).
Může se stát, že se vaše podezření nepotvrdí. To ale neznamená, že jste učinili zbytečné kroky. Každé vyjádření zájmu je pro dítě velmi podpůrné. Každá zkušenost rodiče, že se někdo zajímá o jejich dítě a vnímá je jako partnera, je velmi podpůrná.
Každé zachycení rizikového projevu dítěte může být v konečném důsledku velmi zásadní pro další osud dítěte. Je bohužel mnoho dětí, u kterých si nikdo ničeho nevšimne. Čím dříve se dítěti (a rodině) dostane dobrá odborná pomoc, tím vyšší je šance na zlepšení rodinné situace. A pedagogové mohou k včasnému zachycení dítěte, které potřebuje pomoc, významnou měrou přispět.
Autor: Veronika Buriánová
