Praktické tipy pro ty, co učí děti v náhradní rodinné péči

Možná i vy máte ve třídě dítě z náhradní rodinné péče a možná jste si všimli, že se chová jinak, než ostatní děti. Že komunikace s ním má jiná pravidla a někdy máte pocit, že mu nerozumíte, nebo že on nerozumí vám. Co s tím? Na co si dávat pozor?

Začnu příběhem z praxe:
Učitelka, učitel říkají dětem:

„Jsi úplně blbá!“
„Nic z tebe nikdy nebude!“
„Jsi naprosto k ničemu!“
A já, psycholožka, říkám: „Toto nemůžete. Toto, prosím, nedělejte. Toto jim, prosím, neříkejte.“
A on, ona:
„To je jen sranda.“
„Přeci nejsme v mateřské školce.“
„Jsou nějaký přecitlivělý, tadle generace.“

A pak:
Děcko nechce do školy.
Teenager se sebepoškozuje.
Teenagerka si sáhne na život.
Nezvládá ten tlak.
V noci se budí.
Nemůže spát.
Brečí.

POZOR!
Někteří z nich jsou děti z náhradní rodinné péče. Tedy z dětských domovů, z pěstounských rodin, adoptovaní.
Někteří z nich jsou z mizerných rodin, kde jim toto každý den říkají rodiče.
To, co jim pan učitel a paní učitelka říkají, prostě jen dosedne na to, co do nich kdysi dávno někdo zasel, co jim už říkali, když byli malí.
A tragédie může být na světě.
Učitelé se mě pak ptají: „Jak jsem to měl vědět, že je to dítě, který bylo týraný?“
Ano, možná to nevíte.
Nevíte, co se tam někde někomu kdysi stalo.
Tím spíš takto prostě nemluvte s nikým.

Ano, to jsou situace, ke kterým ve školách dochází. Příběhy, které se odehrávají.
Ano, děti, které jsou v náhradní rodinné péči, jsou ve školách náročné. Stále se hlásí, vyžadují pozornost, překračují hranice, po výtce ztuhnou.
Pěstouni říkají: „Pořád mě volají do školy.“
Učitelé říkají: „Má tak skvělé pěstouny a nesnaží se.“
Někdy je to ve škole v pořádku, dítě se velmi snaží, dá do toho maximum energie. A doma se vše zhoršuje.
Teorií, která vede k porozumění, jsme se zabývali v článku…

Nyní na to pojďme prakticky
Obecně pro všechny děti

• Komunikační dovednosti – rozhodně bez faulů, bez nálepek.
• Pozor na pozitivní nálepky „jsi hodná“, „jsi šikovný“ – vedou často k úzkostem.
• Vždy ANO ČLOVĚKU, NE CHOVÁNÍ.
• Zpětná vazba růstově – popis procesu, všímáme si i malých změn.
• Empatie, já – výrok, respektující a nenásilná komunikace.
• Velmi mnoho ocenění zaměřeného na proces, a ne na nálepky.
• Kritika zaměřená na proces, a ne na osobu.
• Nebrat si chování osobně.
• Být trpěliví.

Speciality navíc pro děti v náhradní rodinné péči
Ve školce

• Umožnit pěstounům delší adaptační pobyt.
• Nenutit spát dítě ve školce – ne, ono nepotřebuje socializaci, potřebuje upevňovat vztah s novými rodiči.
• Dítě, které prošlo „nelehkým raným dětstvím“, obvykle potřebuje pozdější nástup do školky.
• Nejprve je potřeba čas na vytvoření VZTAHU mezi pěstounem a dítětem, pak teprve se tvoří hranice a pak teprve nastává fáze socializace.
• Důležitá je důvěra mezi pedagogy a pěstouny – předávají nám dítě, které je zraněné, potřebují nám věřit.
• Ptát se pěstounů na specifika dítěte (pokud jsou o „tom“ ochotni mluvit).
• Je nám jasné, že může plakat.
• Problémy řešíme.

Ve škole

Odtažitý typ attachmentu – to je ten, co si nás drží od těla

• Pokud je jeho strategií to, že nám ukazuje, že mu na nás nezáleží, tak respekt.
• Postupně jej můžeme učit uvěřit ve vztah – nevzdávat to, nebrat si to osobně, neignorovat, neoplácet.
• Dávat na výběr.
• Priorita pro dítě – zaměření na úkol. Skrz něj můžeme vytvářet vztah. Držte se úkolu a mluvte o úkolu, a ne o dítěti.
• Vybírejte úkoly, které dítě dělá rádo a samostatně.
• Ve skupinách samostatný úkol.
• Hmatatelný výsledek úkolu – uspokojivý výsledek ve vzdálenosti od ostatních.
• Aktivace levé hemisféry.
• Nenuťte mluvit o sobě, ale o muzice, věcech, úkolu.
• Pochopit, že kořenem je úzkost a touha cítit se bezpečně, a ne snaha znevažovat autoritu učitele – opět – nebrat si osobně.

Ambivalentní typ attachmentu – to je ten, co potřebuje stále vědět, že ho máme rádi

• Past – vyhovět jejich požadavkům (a nakonec udělat úkol za dítě ) , stále jej motivovat, hrát jeho hru.
• Účinné strategie obsahují prvky, které ujišťují dítě, že na něj myslíme, a povzbuzování v samostatnosti.
• Krátké, časově omezené úkoly, kdy si samo hlídá čas.
• Postupně čas prodlužujte.
• Ujistěte, kdy přesně se vrátíte. (Až splníš první tři otázky, tak je společně zkontrolujeme.)
• Hlídejte si dobu návratu, a pokud nestihnete, omluvte se.
• Empatie k jeho frustraci.
• Vztahově a osobně – na tom mu záleží.
• Vyhraďte si pro dítě pravidelný čas – např. 2x týdně 20 minut.

Dezorganizovaný typ attachmentu – to je ten, co je úplně zmatený

• Mít na paměti – jejich primární snaha – přežít.
• Jejich chování je důsledkem strachu a všudypřítomné úzkosti.
• Hlavně si zachovat zdravý rozum a postarat se o sebe a následně o dítě.
• Najít mu oporu – dospělého pro něj.
• Jasná struktura – nezvládají změny.
• Jasně viditelný rozvrh hodin.
• Empaticky vysvětlovat změny.
• Dovolit pracovat mimo třídu s důvěryhodnou osobou.
• Semafor, karty – ukáže, že se necítí dobře.
• Připravit na loučení, na změny.
• Vytvořit pro něj bezpečné místo – má:
  JASNÁ PRAVIDLA,
  JASNÉ HRANICE,
  PŘEDEM DANOU STRUKTURU,
  PŘEDVÍDATELNOST V PRŮBĚHU DNE,
  JASNĚ VYMEZENÉ ROLE DĚTÍ A DOSPĚLÝCH.
• Co neplatí nebo nemusí platit:
  Pozitivní zpětná vazba vede ke zlepšení – tyto děti s ní nemají zkušenost.
  Je dobré dávat na výběr – neumí to, často pasivně, agresivně…
  Vývojový věk odpovídá chronologickému věku – zejména emočně jsou mladší.
  Důsledky mění chování – neznají, čekají léčku.

Autor: Monika Čuhelová, psycholožka

www.monikacuhelova.cz