Sebehodnocení je důležitou dovedností, která podpoří sebevědomí dětí. V dnešním článku naleznete tipy, jak znázorňovat sebehodnocení u dětí předškolního věku. Tipy využijí i vychovatelé školních družin pro odpolední aktivity, ale i pedagogové prvních a druhých ročníků základních škol.
Pokud děti vedeme k tomu, aby se naučily samy hodnotit, nejen že podpoříme jejich sebevědomí, ale nasměrujeme jejich pozornost na ně samotné. Budou si tak všímat svých pokroků a již se nebudou tolik porovnávat se svým okolím.
Sebehodnocení se využívá i na základních školách, ale je vhodné k němu děti vést již v předškolním věku. Po skončení aktivity je dětem ponechán prostor, ve kterém mohou sdílet své pocity ze hry/činnosti. Naučí se tak vyjadřovat svůj názor a porozumět svým pocitům. Samy mohou dojít k tomu, co je zaujalo, co je nebavilo, co jim nešlo a co by pro to, aby se jim v budoucnosti dařilo lépe, příště mohly udělat.
Jak bylo již výše zmíněné, cílem není porovnání dětí navzájem, jak je běžné, ale naopak sledování svého rozvoje a zaznamenávání vlastních pokroků.
Poskytuje tak důležitou informaci nejen dítěti, ale také pedagogovi. Můžeme tak lépe vidět, v čem si dítě nevěří či naopak co je jeho silnou stránkou, a využít to.
Sebereflexe je vhodná i pro nás pedagogy. Doporučuji vést si sebereflektivní deník, ve kterém zhodnotíte své pokroky, co se vám povedlo i nepovedlo, v nějakém časovém období (dle týdenního plánu, bloku apod.).
Takovéto zápisy můžete využívat i u činností, které pro děti chystáte. Pro další plánování výchovně-vzdělávacích aktivit budete vědět, která aktivita je bavila či na co je potřeba se ještě zaměřit.
Palcovaná
Nejjednodušší aktivitou, která nevyžaduje žádnou časovou přípravu ani pomůcky, je „palcovaná“. Využít ji můžete, když jste v časové tísni, když vám aktivita zabrala více času, než jste očekávali, ale nechcete přijít o sebehodnotící část nebo třeba při různých prodlevách (čekání na oběd či při řazení dětí před odchodem ven).
Paní učitelka položí dětem jednoduchou otázku, která má za cíl zjistit pocity a dojmy dětí z uplynulé aktivity: „Líbila se ti hra Roztaj, sněhuláku!? Vadil ti hluk při hře?“ Atd. Děti poté odpovídají ano či ne za pomoci palců.
Důležité je se předem s dětmi domluvit, co bude jednotlivé ukazování palců značit (při otázce: „Vadil ti hluk při hře?“ může zvednutý palec znamenat „ano, vadil“ nebo také „ne, dobré“). Obvyklé je používat zvednutý palec pro vyjádření pozitivního prožitku a palec směřující dolů naopak pro vyjádření nějakého negativního pocitu.
Podobně lze využívat smajlíky nalepené na špejli (z každé strany jeden) – 😊☹). Děti je pak otočí dle své nálady a poté může následovat diskuze.
Semafor
Pro tento typ sebehodnocení budeme potřebovat barevné papíry (modrý, oranžový, zelený, žlutý, červený), kolíček pro každé dítě, nůžky, lepidlo a fixy. Podklad pro semafor může být tvrdý bílý papír formátu A3 či tvrdý černý papír formátu A3, který doporučuji více.
Semafor je vhodný pro předškoláky, například pokud mají zadanou samostatnou práci a paní učitelka se věnuje mladším dětem.
Postup:
- Nejprve z výše uvedených barevných papírů vystřihneme kruh (můžeme obkreslit).
- Následně kruhy nalepíme pod sebe na černý podklad formátu A3.
- Kruhy nalepíme do pravého rohu, jelikož před nimi budou vysvětlivky.
- Společně s dětmi si určíme, co budou jednotlivé barvy na semaforu znamenat. Můžete se inspirovat:
- modrá – hotovo, odpočívám
- oranžová – hotovo, prosím o další práci
- zelená – pracuji bez problémů
- žlutá – mám nějaký problém, ale snažím se to vyřešit sám
- červená – potřebuji pomoc
- Následně motivujeme děti k tomu, aby si ke každé barvě vymyslely nějaký symbol – vysvětlivku, aby si nemusely pamatovat význam každé barvy. Pro inspiraci:
- modrá – usměvavý smajlík, postel
- oranžová – nastavené ruce prosící o další práci
- zelená – usměvavý smajlík
- žlutá – zamyšlený smajlík
- červená – červený vykřičník, smutný smajlík, ruce prosící o pomoc
- Nakonec si každé dítě libovolně pokreslí/podepíše kolíček tak, aby si ho poznalo od ostatních. Ideálně svou značkou a jménem, aby paní učitelka neměla problém ho poznat.
- Nyní už jen zbývá vytvořit si rutinu a stanovit si, kdy budeme semafor používat.
Smajlíci
Tento typ aktivity funguje na podobné bázi jako semafor, ale je univerzální – mohou ho využít i mladší děti, a to pro jakékoliv činnosti.
Pro aktivitu „Smajlíci“ budeme potřebovat tvrdý bílý papír formátu A3, kolíček pro každé dítě (i pro děti, které již mají kolíček v aktivitě „Semafor“), tři papírové talíře, žlutou temperovou barvu, barevné papíry, fixy a lepidlo.
Postup:
- Nejprve pomalujeme talíře žlutou temperovou barvou.
- Než talíře uschnou, připravíme si detaily na obličej.
- Z modrého/hnědého/zeleného barevného papíru vystřihneme malé kruhy (oči).
- Následně vystřihneme z hnědého papíru tři nosy.
- Z červeného papíru vystřihneme ústa: jednou smějící se 😊, jednou neutrální (rovná/zubatá) a jednou smutná ☹.
- Po zaschnutí talířů detaily na obličeje nalepíme.
- Poté můžeme obličeje libovolně dokreslit (vlasy, zorničky, zuby…).
- Nakonec je nalepíme na velký tvrdý papír.
- Opět si s dětmi vysvětlíme, kdy a jak budeme smajlíky používat, a společně vymyslíme místo, kam je umístíme.
Tip! Všímejte si, u jakých činností je nejvíce smutných smajlíků, a také toho, zda se u jednoho dítěte smutný smajlík nevyskytuje příliš často. Pamatujte na to, že není vhodné se před všemi necitlivě ptát „Proč si dal kolík na smutného smajlíka? To už je snad po šesté“, ale snažit se k dítěti přistupovat empaticky a vytvořit mu bezpečné prostředí.
Inspirovat se můžete také zde.
Autor: Kristýna Kapounková, pedagog na speciální ZŠ a SŠ
_1000.png)